Temperové barvy byly velice oblíbené ve středověké malbě až do 15. století. Poté musely ustoupit olejomalbě a byly využívány spíše jako podmalba nebo k dotvoření detailů.
Tempera je charakteristická svými krycími schopnostmi, které se dají lehce upravit přidáním vody. Rychle zasychají, ale na rozdíl od akrylu se dají po zaschnutí znovu rozmýt. Barva je matná a nepříliš světlostálá. Zasychání lze regulovat ředidlem, kterým je ve vodě rozpustná emulze (směs oleje a vody). Dnes jsou pigmenty pojeny emulzí s emulgačním činitelem (klíh, kasein, vejce a vosk). Druhy temper máme čtyři: vaječnou temperu, voskovou temperu, olejovou temperu a želatinovou (klíhovou) temperu.
K dostání jsou v tubách a kalíšcích. Temperové barvy se také dají rozdělit kvalitativně. Hlavním rozdílem je samozřejmě cena, avšak také jejich vlastnosti. Balení jsou zejména v připravených sadách, ale i jednotlivě. Tempery nejsou až tolik rozšířené a spíše se považují spolu s vodovými barvami za školní typ barev.
Blízkými barvami jsou kvašové barvy, které jsou kombinací akvarelu a tempery.
S temperami se zachází podobně jako s akrylovými barvami, tudíž aplikace může být různorodá například: rozetření štětcem, nanášení špachtlí, houbičkou atd.
Konzistence tempery vyžaduje hrubší a pevné chlupy, proto se doporučují štětinové štětce nebo syntetické štětce na plochy. Na detaily se používají kulaté štětce se špičkou, ať už přírodní nebo syntetické. Hodí se používání školní řady štětců, ale pozor na kvalitu těchto štětců. Při koupi levných variant je velmi pravděpodobné vypadávání chlupů.
Zásadní je také péče o štětce. Po skončení práce je nutné štětec důkladně vymýt, nejlépe za použití speciálních čističů na štětce nebo mýdla na štětce. Následně se štětce opláchnou vodou, jemně vysuší a vytvarují do původního tvaru, aby se zachoval.
Nejčastější podklad pro malbu je papír, ale využívá se i deska s plátnem, plátno na rámu, dřevo a karton. Vzhledem k používání vody při ředění temperových barev je důležité myslet na to, že by se mohl podklad vlnit. Tudíž je důležitá fixace k podkladu i po dobu zasychání a také vyšší gramáž papíru.
Papír je potřeba vypnout na tvrdou plochu, proto je vhodné malovat na kreslící desce. Pro tuto techniku se nejvíce hodí dřevěná kreslící deska, kterou nabízíme v dvou provedení. Ekonomická kreslící deska, která je vyrobena ze surových desek MDF (tloušťky 8 mm) nebo klasická kreslící deska, vyrobena z laťovky s měkkou dýhou, přičemž jsou dvě strany olepené nákližkou a zbylé dvě strany dýhou.
Malířský stojan je nezbytnou součástí techniky temperou. Především k tomu, aby si malíř dokázal od díla odstoupit a podívat se z širší perspektivy. Tím, že barva drží a nestéká je i přirozenější malovat v sedě nebo stoje na malířský stojan. Tempera je většinou prvopočátkem malby jako takové, tudíž se hodí třeba startovní sady stolního malířského stojanu s příslušenstvím.
Určitě si techniku malby temperou každý vyzkoušel ve škole při hodině výtvarné výchovy. Její použití je velmi různorodé. Dá se jednoduše ředit vodou až do téměř transparentní barvy nebo použít hustou barvu. Také může být doplňkem k olejovým barvám.
