Akvarel se objevuje již ve starém Egyptě, kde se malovaly významné osobnosti na svitky papyru. Následně se, ale používal pouze jako doplňkové médium k vybarvování detailních perokreseb. Své místo v technikách malování mu zajistili malíři tzv. krajinářské školy v 2. polovině 18. století v Anglii.
Akvarelové barvy jsou často přirovnávány k vodovým barvám, avšak rozdíl je patrný ihned po použití, jediným společným prvkem je rozpustnost ve vodě. Složení akvarelových barev je z pigmentu, vody, pojidla (arabské gumy), glycerínu, medu a konzervačních přísad. Základní vlastností mistrovských akvarelových barev s kterou se nejvíce pracuje je, že oproti akrylu nebo oleji málo kryjí. Využívá se tedy průsvitná malba, která se může dále vrstvit nebo rozpíjet. U akvarelu platí, že čím více vody se použije, tím průhlednější a lehčí je barva, následně i celé dílo. Časté využití je v plenéru, kde se zachycuje krajina.
Balení těchto barev je ve dvou formách a to v mističkách (pánvičkách) nebo v tubách. Mističky (pánvičky) jsou převážně vyrobené z plastu, pouze občas z kovu. Začínajícím malířům akvarelovou technikou se doporučuje zakoupit sadu akvarelových barev, ty jsou prodávané nejčastěji v dřevěných pouzdrech nebo kovových. Barvy se ovšem dají koupit i jednotlivě v kostičkách. Barvy v tubách se dají jednodušeji rozmíchat s vodou, proto jsou vhodné na malbu větších ploch.
Další možností, která prokazuje podobnou službu, jsou akvarelové pastelové tužky. Tyto speciální pastelky se dají roztírat vodou a tím se dosahuje kýženého výsledku akvarelové malby.
Nejčastěji používaným štětcem pro akvarelovou techniku je kulatý štětec z přírodního chlupu. Zde je škála od poníka, hovězího, veverky, kuny až po nejlepší sobolí chlupy - Kolinski. Také zde se vyskytují zástupci syntetických chlupů. Každopádně u akvarelu je nejdůležitější, aby štětec byl schopen udržet velké množství vody. Tvar a velikost záleží na potřebě, ale základem je kulatý a plochý. Kulatý se hodí na detaily, zatím co plochý spíše na malování větších formátů a ploch.
Papír samozřejmě není jedinou možností, ale je tou tradiční, ovšem můžeme také použít méně tradiční jako karton, ruční papír, pergamen, plast, kůži, dřevo, plátno, látku nebo hedvábí.
V prvé řadě, ať si vybereme jakýkoliv podklad je důležité myslet na to, že u akvarelů se používá značné množství vody, proto by se mohl podklad vlnit. U výběru papíru také záleží na technice malby, která vyžaduje určitý druh akvarelového papíru, jelikož často papír zůstává viditelný. Zásadní je tedy vybírat papír dle tří kritérií: gramáž, absorpce a textura. Co se týče gramáže je nejlepší výběr papíru s vysokou gramáží (200 g/m2 a výš). Při výběru papíru nižší gramáže je nutné přichytit rohy lepící páskou k podložce, ať nedochází k zdeformování. Savost papíru se určuje při výrobě, jelikož jí ovlivňuje použití klížidla a jeho množství. Pro akvarel je důležitý nízký obsah klížidla, jelikož to odpuzuje vodu. Textura zásadně ovlivňuje celkový výsledek. Dělí se do tří skupin: drsný, za studena lisovaný (s texturou) a za horka lisovaný (hladký). Následně je také velký výběr jednotlivých povrchových textur.
Vhodné jsou akvarelové bloky, které obsahují více stránek s papíry a při práci v plenéru se dobře přenáší.
Paleta slouží pro přípravu a míchání barev spolu s vodou. Na trhu můžeme nalézt velké množství povrchů paletek jako například: skleněná, porcelánová, umělohmotná, papírová, avšak nejčastěji využívanou je dřevěná paleta. U akvarelu se také používají plastové nebo kovové krabičky v nichž je přímo možnost rozmíchání barev.
Vzhledem k tomu, že je potřeba papír vypnout na tvrdou plochu, je vhodné malovat na kreslící desce. Pro tuto techniku se nejvíce hodí dřevěná kreslící deska, kterou nabízíme v dvou provedení. Ekonomická kreslící deska, která je vyrobena ze surových desek MDF (tloušťky 8 mm) nebo klasická kreslící deska, vyrobena z laťovky s měkkou dýhou, přičemž jsou dvě strany olepené nákližkou a zbylé dvě strany dýhou.
Akvarelová technika vybízí spíše pro použití kreslící desky, avšak najdou se případy, kdy je malířský stojan vhodný. Jelikož se jedná o techniku používající vodu je třeba vždy pamatovat na stékání, tudíž malovat téměř ve vodorovné pozici. To zajišťují pouze určité typy malířských stojanů. Například v plenéru se hodí polní (plenérový) malířský stojan. Ovšem dá se také využít speciální ateliérový nebo stolní malířský stojan.
Přípravek, který se může hodit je maskovací kapalina(neboli kreslící guma, rezervační kapalina apod.), která slouží k ochraně míst, jež mají zůstat bílé. Nanáší se štětcem, nechá se zaschnout a po dokončení malby se snadno odstraní z obrazu.
Pro úpravu barev nám slouží především Arabská guma, která je jednou z přísad akvarelových barev. Pokud chceme zvýšit průhlednost barev přidáme toto médium. Další možností je býčí žluč, která se používá pro lepší klouzavost barev. Irizující médium dodává lesk a strukturální médium zase výraznější texturu lazury.
Podobně jako u jiných technik jsou pro ochranu vyráběné závěrečné laky.
Akvarel je jednou z nejtěžších technik, jelikož koncept celé malby se promýšlí dopředu a maluje se rovnou. Bílé plochy se ponechávají bez barvy, pokud není použitá krycí běloba nebo kreslící guma. Opravy jsou prováděny obtížně z důvodu rychlého schnutí barev a znemožnění překrývání jednotlivých vrstev barev. Předkreslování není ve většině případů možné z důvodu transparentnosti barev. Důležitým předpokladem je, že jednotlivé tahy jsou prováděny se stejnou intenzitou barvy, ať na sebe navazují. Pokud barva je sytější než předchozí tah, je možné před zaschnutím odsát barvu například houbičkou. Barvu ředíme vodou nebo naopak přidáváme na sytosti barvou.
Přístupy k akvarelu můžeme rozdělit na: rozpíjení barev na navlhčeném papíru (mokrým do mokrého) nebo nanášení vrstev po jejich jednotlivém zaschnutí (mokrým na suché). Pro dokreslování detailů se využívá co nejméně vody a maximum barvy.
Jednotlivé techniky jsou dále děleny, ale využívají jednotlivých přístupů i jejich kombinací. Lazurování je aplikace velmi tekuté barvy přičemž stupňujeme tónování, především využitím přístupu mokrého na suché. Lavírování přestavuje práci s jednou nejvýše dvěma barvami. Můžeme také využívat textur podkladu, které nám budou vytvářet jedinečné efekty.
